Eschatologická funkce Ducha Sv. v Systematické teologii Wolfharta Pannenberga

Význam Ducha Svatého v eschatologii nebyl v klasické dogmatice dostatečně doceněn. Struktura Apoštolského vyznání sice poukazuje (v rámci tzv. ”teologie třetího článku”) na těsnou spojitost třetí osoby Trojice s dovršením spásy na konci času, avšak skutečně organické začlenění Ducha Sv. do eschatologie zatím v dogmatice zdaleka není samozřejmostí. Zatímco nutnost pneumatologických důrazů je již uznávána i u takových dogmatických traktátů, jako je např. nauka o stvoření, jsou trinitárně koncipované výklady učení o ”posledních věcech” člověka a světa v současné západní teologii stále spíše výjimkou. Jeden z pokusů o trojiční nárys eschatologie nalezneme u Wolfharta Pannenberga ve 3. díle jeho Systematické teologie. Rehabilitace Ducha Sv., typická pro západní teologii posledních desetiletí postupně se vymaňující z dlouhodobé ”zapomenutosti” Ducha, je důsledně provedena i v Pannenbergově teologii a má zásadní implikace také v jeho eschatologii. Klíčové slovo: Wolfhart Pannenberg